Ahoj, jsem školačka Eliška Procházková.

S rodiči, sourozenci a někdy i prarodiči odmalička cestuju po světě. Každé ráno se sbalíme a jedeme zase dál. Většinou dva až tři týdny.

Všude si píšu a kreslím cestovní deníky. Protože byli kamarádi vždycky zvědaví, jaké to bylo, začali jsme moje deníky vydávat jako knížky. Budu moc ráda, když si je přečtete a napíšete mi, jak se vám líbily.

JSEM NA INSTAGRAMU

KDE JSME TAKÉ BYLI

Gruzie

Že bychom mohli jet do Gruzie, o tom rodiče mluvili několik roků. Já jsem ani nevěděla, kde to je. Ale mě i bráchu nalákaly fotky, které jsme si našli na internetu. Gruzie leží u moře, ale taky má vysokánské a divoké hory. V létě tam je všechno úžasně zelené a roste skoro samo, přitom v zimě v horách bývá klidně i -30 stupňů.


Dánsko

Deset dnů jsme putovali obytným autem až na nejsevernější výběžek Dánska, u kterého se slévají Severní a Baltské moře, po kouzelných vesničkách i městech přes většinu dánských ostrovů. A musím přiznat, že nás všechny Dánsko i cestování karavanem okouzlilo.


Indie - Kerála

Maminka navštívila před několika lety s kamarádkou sever Indie a její vyprávění a fotky nás všechny, tedy mě, bráchu i tátu, ohromně nadchlo. Proto když jsme mohli vyrazit na jih Indie, do státu Kerála, neváhali jsme ani chvilku. Těšili jsme se i na slony a tygry, na hory i moře. A samozřejmě, jako všude, co dobrého nám dají Indové ochutnat.


Kuba

O Kubě jsem slyšela spoustu zajímavých věcí. Že je to ostrov svobody, že prý vypadá jako nějaký skanzen, že se tam vyrábí doutníky. A taky že tam je obrovská pohoda, krásná krajina a Kubánci že jsou moc prima. Na internetu mě trochu vystrašilo, že na Kubě prý taky mají hurikány. Ale přesto jsme se tam všichni vypravili.


Chorvatsko

Moři v Chorvatsku se někdy říká "české moře". To proto, že tam každý rok jezdí spousta Čechů. My jsme ale nechtěli trávit prázdniny poleháváním na pláži. Když nám ale kamarád-kapitán nabídl, abychom s nimi jeli do Chorvatska na dva týdny na loď, neváhali jsme ani chvilku. A bylo opravdu úžasné a úplně jiné, než z pevniny.


Nepál, Tibet

Na tůru do Nepálu a Tibetu se vydali mamka s taťkou sami ještě když jsme neměli Leontýnku a já s bráchou jsme byli na táboře. Možná bysme se s Honzou i trochu báli. Přece jen jsou to nejvyšší hory světa. Občas se snažím rodiče přesvědčit, aby svoje vzpomínky a postřehy z cesty do Nepálu, Tibetu a království Mustang taky přepsali a vydali. Třeba to vyjde.


Island

O Islandu se říká, že je to země skoro nedotčené přírody, země tisíce sopek a horkých gejzírů a země zvláštních lidí. Rozhodli jsme se zjistit na vlastní kůži, co je na tom pravdy. S bráchou jsme proto přesvědčili rodiče, že se na to všechno chceme jet podívat osobně a ochutnat nějaké islandské dobroty.


Kanárské ostrovy

Kanárské ostrovy jsem až doteď znala jako místo, kam se jezdí hlavně plácnout se někam k moři a užívat si sluníčko. Pak jsem si ale někde přečetla, že některé jsou i hodně hornaté, že jsou tam sopky, jeskyně, můžeme vidět delfíny a velryby a spoustu dalších věcí. A že každý ten ostrov je jiný. Rodiče to taky lákalo a tak jsme vyrazili.


Nizozemsko

Do "země tulipánů a větrných mlýnů", jak se Nizozemsku často říká, jsme vyrazili v obytňáku. Objeli jsme ho skoro celé, od jihu z Německa, podél pobřeží moře až na sever a pak mírně šikmo zpátky. Jako novinku jsme s sebou vzali naše koloběžky. Hlavně na poznávání měst to bylo vynikající. Viděli jsme tak i to, co bysme jinak nestihli. A zažili jsme i jeden hodně dramatický moment...