en-Cestování s dětmi. Ano, nebo ne?

11/07/2018

Často mi někdo říká, když někomu vyprávím o našich cestách, že je to nebezpečné. Že je to moc riskantní. Že oni by si na to netroufli. Nebo že si rodiče takovéhle cesty s dětmi neumí představit. Mně to připadá úplně v pohodě.

Jezdíme takhle s rodiči od mala. Já jsem první cestu na Krétu podnikla, když mi byly asi tři měsíce.

Naše cestou nejsou sportovní. Nejezdíme si něco dokazovat. Nepotřebujeme být nejvýš, nejhloubš, ani být nejrychlejší. Chceme prostě jen co nejvíc vidět a zažít a pak se vrátit domů.

Za celou dobu se nám ani jednou nestalo nic opravdu nebezpečného. Ani jsme neměli žádný zdravotní problém. Prostě jsme jen dodržovali několik pravidel.

Příprava cesty

  • Naše cesty plánujeme několik měsíců předem.
  • Do náročnějších zemí si cestu necháme navrhnout někým, kdo to tam zná.
  • Vybíráme si vždycky bezpečné země a regiony.
  • Program je udělaný tak, abysme ho zvládli my s bráchou a naše sestřička.
  • Dopředu zjišťujeme, na co si máme dát pozor.
  • Máma s tátou mají nastudované zvláštnosti zemí, do kterých cestujeme.
  • Ubytování i dopravu vybíráme, aby to bylo bezpečné hlavně pro nás děti.
  • Táta si do navigace v mobilu pro jistotu stahuje aktuální mapu.
  • Uložená máme i nouzová telefonní čísla.

Pozor na zdraví

  • Oblečení a vybavení máme takové, abysme byli v bezpečí.
  • Před každou cestou se jdeme poradit do očkovacího centra.
  • Všichni máme běžná očkování proti žloutence a klíšťatům.
  • Když je to potřeba, očkování doplníme třeba o tyfus, vzteklinu apod.
  • Na cestách si největší pozor dáváme na pití a jídlo.
  • Když si nejsme jistí, pijeme jenom balenou vodu.
  • Jídla na ulici ochutnáváme jen když nám připadají bezpečná.
  • Dobře se chráníme před silným sluníčkem a zimou.
  • Na každou cestu s sebou vozíme lékárničku.
  • Tam kde je to potřeba si s sebou pro jistotu vozíme i dezinfekci na ruce.

Chování na cestě

  • Dáváme si pozor, abychom zbytečně neriskovali.
  • Lezeme, koupáme se a blbneme jen tam, kde to dělají ostatní.
  • Vyhýbáme se nebezpečným místům a územím.
  • Dodržujeme zvyklosti místních lidí.
  • Každý den vyrážíme na cestu včas, abysme nemuseli spěchat.
  • Sledujeme počasí během cesty a když je to nutné, změníme plán.
  • Všichni se díváme kolem sebe. Na cokoli mimořádného hned upozorníme.

To je tak si všechno.

Jsou to takové obyčejné, jednoduché věci.

Vlastně na ně už ani nemyslíme. Děláme je samozřejmě. A když náhodou zapomeneme, mamka s taťkou nás na to upozorní.

Cestování nás všechny moc baví a snažíme si vždycky užít, co se dá. Ale vždycky taky myslíme hlavně na to, že se chceme v pořádku vrátit. A funguje nám to.