Co fotíme

Mamka navíc nemá ráda na fotkách jiné lidi, zatímco tátovi to nevadí, naopak. Spíš je vyhledává. Máma tvrdí, že ji na fotkách ruší, tátovi se líbí, že lidi jeho fotky oživují. Mně je to vlastně jedno. Ale v poslední době hrozně ráda fotím portréty, obličeje jiných lidí.

Selfie fotky

Selfíčka moc nefotíme. Jen občas, když chceme mít sami pro sebe vzpomínku, že jsme někde byli. Třeba tátův velký sen byl vždycky podívat se do Peru na Macchu Picchu. Tak když už jsme tam byli, vyfotili se s mamkou u toho.

Sebe taky fotíme

Snažíme se, abychom se i na našich vlastních fotkách objevili i my. Občas někoho poprosíme, aby cvaknul celou naši rodinu. Ale ne moc :)

Krajinky, které nenudí

I když fotíme třeba krajinu, snažíme se najít nějaký zajímavý úhel pohledu. Nebo si třeba vybereme z té krajiny něco konkrétního, na to zaostříme a zbytek necháme rozmazaný. Nebo do té fotky nějak zahrneme i někoho kolem nás. Aby ty krajinky nebyly nuda.

Podívejte se jinak

Občas i docela obyčejné věci, vyfocené z jiného úhlu, vypadají moc zajímavě. Vyfocená loď, strom, nebo tržnice s mořskými potvorami nemusí nikoho nadchnout. Ale dá se to vyfotit i jinak.

Nejsme profesionálové

Na cestách chceme něco vidět a zažít. Nejezdíme jen kvůli focení. Fotky jsou pro nás něco navíc.

Mluvím o tom proto, že nikdo z nás neumí nastavovat clony a citlivost a všechny tyhle věci na hrozně chytrých foťácích. A že se toho proto ani vy nemusíte bát.

Nejdůležitější je podle nás prostě fotit a snažit se těmi fotkami jakoby psát nějaký příběh. A když se nám občas povede fotka, která dostává hodně lajků, nebo která vypadá jako od profesionálního fotografa, máme z toho o to větší radost.

Pokračování příště.